Už 15 let vedu naši rodinnou truhlářskou dílnu. Krize se k nám připlížila pomalu – nejdřív pár faktur po splatnosti, pak odchod klíčového člověka. Naštěstí jsem včas našel nástroj, který mě upozornil na realitu.

Řemeslo mám v krvi – děda byl truhlář, táta taky. Rozhodnutí, že půjdu v jejich stopách a budu pokračovat v tom, co vytvořili, se nabízelo.

Začátky nebyly jednoduché. Pamatuji si, jak jsme s tátou stáli v dílně a on mi říkal: „Neboj, když budeš dělat poctivě, zákazníci si tě najdou.“

A měl pravdu. Postupně se nám začalo dařit, zakázky přibývaly. Měl jsem pocit, že jdeme správným směrem.

Na první problémy…

Situace se začala měnit úplně nenápadně. Nejdřív se objevily faktury po splatnosti. „To se spraví, žádné drama,“ říkal jsem si.

Ale pak odešel náš hlavní technolog – vyhořel. Když mi oznámil: „Martine, už to nedávám, potřebuju pauzu,“ věděl jsem, že to nebude jen drobný zádrhel.

Do toho banka zpřísnila podmínky úvěru a chtěla dodatečné zajištění.

… se nabalily další

Komplikace se začaly hromadit. Zakázek sice neubývalo, ale peníze mizely v provozních nákladech.

Marže klesaly, výroba byla čím dál chaotičtější. Dodací lhůty se prodlužovaly, zákazníci si stěžovali, reklamací bylo čím dál víc.

Cash flow bylo napjaté, kontokorent jsme čerpali na maximum.

A když mi účetní řekla: „Martine, na mzdy to tentokrát nevyjde včas,“ cítil jsem se jako kapitán, který v bouři ztrácí kontrolu nad lodí.

Ve firmě panovala napjatá atmosféra, komunikace vázla. V duchu jsem si opakoval: „Musím to zvládnout. Ale jak?“

Nástroj, který odstartoval změnu

Jednou večer, když jsem zoufale hledal jakoukoliv pomoc, jsem narazil na stránky Ministerstva spravedlnosti. Našel jsem tam přehled varovných signálů podnikatelských krizí.

Zadal jsem potřebná data do aplikace finančního zdraví a říkal si: „Tohle bohužel sedí. To je přesně náš případ.“

Ten seznam mi otevřel oči. Uvědomil jsem si, že v tom nejsem sám. A že je čas přestat si lhát do kapsy.

Jak jsme si přiznali realitu

Rozhodl jsem se s tím něco udělat. Sedl jsem si k papíru, začal analyzovat situaci a brzo jsem měl jasno: „Jsme v krizi. Musím to říct nahlas.“

Svolal jsem tým a povídám: „Přátelé, neříká se mi to lehce, ale něco nefunguje a my to musíme změnit.“

Potom jsem požádal o pomoc externí poradce. Jeden z nich mi řekl: „Martine, máte potenciál. Musíte to ale pojmout strategicky a vědět, odkud začít.“

Jdeme na to

Společně jsme prošli všechno od základů a pustili jsme se do systematické restrukturalizace. Větších i menších změn byly desítky, ale tohle byly ty zásadní:

Výroba a produkty

• Zjednodušili jsme výrobu – méně variant, více standardizace
• Zaměřili jsme se na zakázkovou výrobu s vyšší marží
• Zavedli jsme kontrolní body kvality v každé fázi
• Přestali jsme vyrábět levný nábytek s minimální přidanou hodnotou

Finance a organizace

• Zavedli jsme týdenní kontrolu cash flow
• Změnili jsme platební podmínky – zálohy 50 % u všech zakázek
• Přerozdělili jsme role podle skutečných schopností lidí
• Zavedli jsme pravidelné porady každé pondělí ráno

Jsme zpátky ve hře

Díky společnému úsilí jsme firmu nejen zachránili, ale hlavně proměnili. Získali jsme jasný plán, efektivnější procesy, lepší finanční řízení. Tým se semkl, zákazníci se začali vracet.

Uvědomil jsem si, že ignorovat varovné signály je největší chyba, jakou může podnikatel udělat.

Krize nepřichází jako blesk z čistého nebe. Pokud ji podnikatel včas rozpozná a správným způsobem zareaguje, může svou firmu nejen zachránit, ale i posílit.

Příběh vychází ze skutečných událostí.