ESLP: České soudy otce nediskriminují. Štrasburský soud nevyhověl stížnosti otce, který se domáhal svěření dětí do střídavé péče a snížení výživného

Štrasburský soud odmítl stížnost W proti České republice, jelikož vnitrostátní soudy postupovaly při určování formy péče a výše výživného v souladu s nejlepším zájmem dětí. Jejich rozhodnutí nebylo motivováno pohlavím stěžovatele.

Stěžovatel se v roce 2020 domáhal svěření dětí do střídavé péče a snížení výživného. Soudy rozhodly, že děti budou v péči matky, stejně jako po rozvodu, avšak za širokého styku stěžovatele s dětmi v rozsahu 12 dní v měsíci. Odkázaly přitom na napjaté vztahy mezi rodiči, kteří se vzájemně nerespektovali a nebyli ochotni komunikovat, což mělo negativní vliv na děti. Děti potřebují klid a stabilitu, zatímco jiná úprava

péče by mohla vyvolat nové konflikty mezi rodiči. S ohledem na široký styk měl stěžovatel dostatek příležitostí k výkonu rodičovské role. Soudy současně odmítly snížit stěžovateli výživné s odkazem na výši jeho příjmů a rostoucí potřeby dětí.

V řízení před Soudem stěžovatel namítal, že vnitrostátní soudy nesnížily jeho vyživovací povinnost po rozšíření jeho práva na styk s dětmi. Soud přisvědčil argumentu vlády, že odmítnutí vnitrostátních soudů snížit výši výživného stěžovatele nelze považovat za svévolné nebo zjevně nepřiměřené. Soudy přesvědčivě vysvětlily, proč byla částka, na které se rodiče dohodli v roce 2017, stále přiměřená i v situaci rozšířeného práva na styk přiznaného stěžovateli.

Pan W dále nesouhlasil s odmítnutím jeho žádosti o střídavou péči, byť soudy uznaly, že on i jeho bývalá manželka mají stejné rodičovské schopnosti. V důsledku toho je stále povinen platit výživné, ačkoli o děti pečuje 12 dní v měsíci a jeho bývalá manželka má srovnatelný příjem. Štrasburský soud vyzdvihl, že vnitrostátní soudy vycházely z výpovědi staršího dítěte, jakož i ze znaleckého posudku, z nichž byly patrné napjaté vztahy mezi rodiči a potřeba dětem zajistit stabilní prostředí. Pro Soud bylo rozhodující, že vnitrostátní soudy kladly na první místo nejlepší zájem dětí. Skutečnost, že stávající úprava nebyla označena jako střídavá péče, ať už asymetrická, může být sice otcem vnímána jako neuznání rovnocenné rodičovské role, ale s ohledem na rozsáhlý styk s dětmi a jeho schopnost plně vykonávat rodičovskou odpovědnost nepředstavuje porušení Evropské úmluvy o lidských právech. Nadto rozhodnutí o nesnížení výživného vnitrostátní soudy dostatečně odůvodnily.

ESLP nepřisvědčil ani námitce tvrzené nepřímé diskriminace otců a přetrvávajících předsudků vůči otcům – stěžovatel tvrdil, že české soudy téměř nikdy nenařizují střídavou péči bez souhlasu matek. Dle Soudu statistiky předložené vládou nepotvrdily tvrzení stěžovatele o nepřímé diskriminaci. Místo toho ukazují rostoucí trend v průběhu let směrem k soudním rozhodnutím nařizujícím střídavou péči, a to i v případě, že rodiče nesouhlasí. Současně vnitrostátní soudy provedly individuální posouzení situace stěžovatele a přijatelně odůvodnily, proč byl jeho návrh na střídavou péči zamítnut a jeho vyživovací povinnost zůstala nezměněna.

Rozhodnutí naleznete v originálním anglickém znění zde.

Anotace a překlad rozhodnutí budou v dohledné době k dispozici v české databázi judikatury Evropského soudu pro lidská práva a dalších mezinárodních lidskoprávních orgánů zde.

Kancelář vládního zmocněnce

9. května 2025